Bolest z poznání

27. ledna 2008 v 14:25 | Tarantule |  tarantule povídky
1)doporučený věk: není
2)Žánr: ?? trochu doják :)
3)Pár: Anne a Steve
Posílala sjem to do FF soutěže na Phoebině blogu :)
Jelikož se nikdo nemá něco zveřejnit tak se obětuju a udělám to jako první :D:D

Seděla jsem na skále ze které byl výhled na hřbitov. Kde leží můj bratr, kterého jsem měla tolik ráda. Pro kterého jsem tolik nabrečela a trápila se. Foukal vítr, od hřbitova a mě přímo do očí. Neuhnula jsem pohledem naopak jsem očima vzdorovala větru až se mi o tvářích začali koulet slzy. Nebyly to slzy smutku, ty jsem už nemohla ze sebe dostat a ni při vzpomínkách na Darrena.
V ruce jsem svírala kytku, kterou jsem chtěla dát na Darrenův hrob, ale zatím jsem neměla čas, nebo chuť vidět jeho jméno na náhrobku. Musela jsem se nadechnout a otočit hlavu směrem k lesu, který se rozprostíral za mnou. Tím lesem se budu muset dostat zpět domů, pokud nechci jít kopcem dolů ke hřbitovu. Dřív mi to nevadilo tím lesem chodit , ale teď jsem z něho dostala strach. Nebo ne přímo z toho lesa, ale něčeho co s v něm ukrývalo. Radši jsem otočila svůj pohled zpět ke hřbitovu. Jednou se tam budu muset vydat. Teď je ta nejvhodnější příležitost, když mám strach z lesa? Asi ano. Rozešla jsem se z prudkého kopce. Nakonec jsem se jen klouzala po kamenech a celá od prachu jsem spočinula na hřbitově. Třásla jsem se, možná strachem, zimou a nebo smutkem..vyšlo to nastejno. Chvíli jsme stála a rozhodovala jsem se jestli mám jít k hrobu a nebo to zase oddálit. Nádech a výdech, rozhodnutí je tady. Vykročila jsem kolem řad náhrobků a zastavila u jednoho se jménem Darren Shan. Pohladila jsem prstem studený kámen a pak i písmena která znamenala jméno mého milovaného bratra, rok narození a úmrtí. Je to tak dlouho co jsme tu byla naposled, snad s rodiči, ale jen když mě k tomu donutili, protože pak jsem po tom měla noční můry. Vlastně jsem si pořád nalhávala, že Darren ještě žije. Nežil a já si to nechtěla přiznat, ale teď tu sedím před jeho hrobem a uvědomuju si, že jsem sem měla přijít už dávno z vlastní vůle. Seděla jsem a myslela na něj až mi konečně po tvářích začaly stékat slzy, které odplavovaly můj smutek. Možná, že bych tam tak seděla až do příštího rána, jenže mě někdo chytil za rameno. S leknutím a zároveň naplněná vztekem, že mě někdo ruší při rozjímání, jsem se otočila a oněměla překvapením. Přede mnou stál Steve Leopard, kterého jsem neviděla strašně dlouho radši ty roky počítat nebudu.
"Ahoj Annie, jak se máš?" úsměv, zrovna na hrobě Darrena? To nemyslí vážně
"Asi moc dobrou náladu nemáš když tu brečíš a mračíš se na okolní svět." už se neusmíval
"To sis všiml dobře. Co tu vlastně děláš" zařvala jsem na něj a on mi vrazil facku. Koukala jsem se na něj udiveně, a poslouchala nevěřícně jak se krutě směje.
"O co ti jde Steve? Co tady chceš po tolika letech? Vždyť ses ani neobtěžoval jít na pohřeb!"křičela jsem na něj a po očích mi stékaly zase slzy, ale tentokrát vzteku.
"O co mi jde?" zopakoval posměšně "Chci ti jen říct pravdu o Darrenovi, o tvém milovaném, prolhaném a zrádcovským bratrovi." jeho hlas byl krutý a zařezával se mi do hlavy jako několik set nožů.
"Tvůj milovaný bratříček.."..."Nééé nic o něm neříkej, lžeš. Jak o něm můžeš mluvit jako o zrádcovi a lháři?" vstala jsem a začala mu mlátit do hrudníku. Steve mě hrubě odstrčil až jsem spadla na zem a hlavou jsem minula roh Darrenova náhrobku.
"Tohle už nezkoušej." syknul a šel ke mně. V jedné své ruce mi sevřel obě moje zápěstí a druhou rukou mě chytil za vlasy a otočil si můj obličej tak abych mu viděla do očí, ale já nechtěla.
"Koukni se mi do očí. Dělej!!! A přestaň už konečně brečet jde mi to na nervy." trhl mi hlavou a já se koukla do jeho očí, které byli plné vzteku, šílenství nenávisti a škodolibé radosti. Musela jsem zavřít oči, slzy mi pořád tekly proudem a nechtěly se zastavit.
"Steve proč mi to děláš?" zeptala jsem se se zoufalstvím v hlase.
"Já jsem s tím nezačal to Darren. Já jen pokračuju." škodolibí smích a pak mě konečně pustil, ale vytrhl mi chomáč vlasů.
"Tak mi konečně řekni o čem tu celou dobu mluvíš!"zařvala jsem jen proto, aby ten smích skončil.
"Umoudřila ses. Tak dobře." mlčel snad aby mě ještě víc napjal, nebo rozzuřil.
"Tvůj bratříček je naživu. Žije a tebe tu nechal samotnou i s tvými rodiči. Vidíš jak je milej, jakou má starost o rodinu jak vás má rád?" výsměšný chechot, který pomalu utichal. Steve se vzdaloval, nechal mě samotnou ať si vše srovnám v hlavě. Zase ty proklaté slzy. Chtěla jsem aby přišli to ano, ale ne v takové míře.
"Darrene to není pravda, nemůže vždyť teprve před chvílí jsem si přiznala, že si zemřle. Teď se ale objeví Steve a řekne, že žiješ. Víš jaká je to rána, ale proč mu věřit, proč?"
Schoulila jsem se do klubíčka a tiše vzlykala. Nedbala jsem na to že už je pozdě v noci. Možná že jsem čekala. Na nohy mě až postavil déšť, který se znenadání spustil a smyl ze mě prach, špínu a zakryl tiché slzy do své náruče.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 27. ledna 2008 v 14:40 | Reagovat

:oops: Taři, jsi skvělá. :o) Jak jsi poznala, že čekám, kdo se jako první odhodlá sem vložit nějaké to svoje dílko? :oops: :D:D:D Ale tak když jsi teď ty tak statečně prolomila onen bludný kruh, taky se odhodlám - zítra, možná pozítří... :D:D:D Kdo ví... :-)

Nu, mohu napsat jedině to, co jsem ti napsala tenkrát, když jsi mi tuhle povídku posílala. Je strašně moc pěkná. :o) Líbí se mi i výběr postav. :-) Zkrátka jsi to jako vždy perfektně zvládla. :-)

2 Kiriki Kiriki | Web | 27. ledna 2008 v 18:32 | Reagovat

jj, souhlasím se Sil, ale já jsem spíš čekala až sem gothic přihodí info i o ostatních =D

Jinak to je přímo skvělá povídka! =D Fakt super! =D Sice jsem už si jí přečetla už v rozepsaných (heh...nějak mi to nedalo a musela jsem si to přečíst...jsem to ale ostuda) =DD ale je to vážně BEZVA!! :)

3 www www | Web | 27. ledna 2008 v 19:21 | Reagovat

Tyyy jo! Moc pěkná povídka. Píšeš fakt pěkně.

Jinak gratuluju k první povídce na tomto blogu. Asi se budu opakovat, ale je fakt nádherná.   =)

4 Tarantule Tarantule | Web | 27. ledna 2008 v 19:59 | Reagovat

Sil:jen sjem si to myslela :D:D  a zítra jí sem hodíš že jo?? :) i když sjem ji četla a můžu si ji přečíst i v rozepsaných tak si ji chci přečíst ještě tady :D

A jinak moc díky:)

Kiriki:  Moc díky:) a to seš teda opravdu ostuda :D:D

www: moc díky :) opakování je matka moudrosti :D

5 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 27. ledna 2008 v 20:12 | Reagovat

2Tara: Hmm.. zítra ne, až pozítří. :D Musím dát taky šanci návštěvníkům, aby si plně vychutnali tvůj triumf. :-)

6 Tarantule Tarantule | Web | 27. ledna 2008 v 20:40 | Reagovat

2Sil: jasně jen to protahuj :D:D a jakej triumf prosim tě :D:D:D

7 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 27. ledna 2008 v 21:08 | Reagovat

Ale no tak, to je přeci jasné. Tahle povídka je prostě skvělá, úžasná, perfektní, vydařená, božská, vyňuňaná, excelntní, famózní... Však víš. :o)

Obdivuji, jak se ti podařilo skvěle vystihnout Anniiny myšlenkové pochody a pocity - troufám si tvrdit, že věrně. :oops: :o)

A Steve byl prostě přesně takový, jak bych si ho v podobné situaci představila. Zkrátka ten "správný" záporák a nesympaťák se vším všudy. :D

Prostě si myslím, že jsi touhle vydařenou povídkou odstartovala skvělý začátek a - proč si to nepřiznat - nasadila pro nás pro ostatní hoooodně vysokou laťku. :o)

Tohle všechno jsem chtěla napsat už ve svém prvním komentáři a teď marně tápu, proč jsem to vlastně tedy neudělala. :oops:

8 Kiriki Kiriki | Web | 27. ledna 2008 v 22:58 | Reagovat

ale já už to nikdy neudělám!!! Přísahám! :D :D :D

9 Tarantule Tarantule | Web | 28. ledna 2008 v 14:16 | Reagovat

2Sil: ty chceš abych se začala červenat :oops: ale moc děkuju takovoudle pochvalu si ani nezasloužím!!!

2Kiriki: a když to uděláš tak kdo na to příjde :D:D:D

10 Kiriki Kiriki | Web | 28. ledna 2008 v 14:37 | Reagovat

to je taky pravda *záludně se rozhlíží kolem sebe*

:D :D :D

11 Mája Mája | E-mail | Web | 28. ledna 2008 v 14:39 | Reagovat

Krásný,škoda,že tu knihu neznám...chjoooo,ale já ji seženu a až si ji přečtu,znovu to tu projedu očima...moc hezké.

12 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 31. ledna 2008 v 17:17 | Reagovat

tarantule: nádherné..ale jelikož jsem beznadějně zamilovaná do Steva...nějak mi ta role nesedí...no nevasdí...vím mám počítat s tím, že je doopravdy zlý surový a tak dál..no jak říkám nevadí...

kiriki: ty, ty ty! to se nedělá :-D né já jsem se taky dívala jestli tam něco není..a nechápala jsem proč to nezveřejníte...no ale musím říct,že jsem to dopředu nečetla...až teď :)

mája: ty? co tu děláč májuško.....ty jsi ale vážně obdivuhodný člověk stačíš si číst tolik věcí..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama