Dum spiro, spero

29. ledna 2008 v 8:00 | Silmarilien-Palantírilien |  silmarilien povídky
(Dokud dýchám, doufám)

Doporučený věk: 13+
Žánr: pomyslná romantika :-D
Pairing: Mika/ Ellenya (OC)
Postava Mika Ver Leth patří Darrenu Shanovi.



Mika se zachmuřeně zvednul z trůnu a opouštěl Knížecí síň, zatímco na jeho místo nastoupil odpočatý Šíp. Když procházel dveřmi, plášť za ním vlál jako velký černý netopýr.

Rázně procházel chodbami, nedíval se nalevo ani napravo, na tváři kamenný, nečitelný výraz. Jen stěží si povšimnul Vanchi, který na něj vesele mával od své misky s netopýřím vývarem, a v zamítavém gestu zavrtěl hlavou.

Tu chvíli volna, která se mu naskytla, chtěl využít po svém a bylo mu jedno, že se připraví o spánek i stravu. Něco takového se dožene zítra, pozítří… má na to každý den. Ale tahle chvíle - je jedinečná. Je jen jednou za rok…

Chodba se stáčela, vinula a klesala až…až před sebou konečně spatřil pruh noční oblohy. Přidal do kroku a skoro utíkal. Nemá už moc času…
Když stanul na široké skalní římse, opřel se o pevnou kamennou stěnu, zaklonil hlavu a očima černýma jako tůně hypnotizovaně hleděl na hvězdnou klenbu nad sebou. V očích ho zašimralo a po tváři mu skanula osamělá, tichá slza…

Vzpomínal na dobu, kdy nebyl tak sám. Na dobu, kdy jeho tvář znala i slovo úsměv a věděla, jak něco takového vykouzlit. Ale ty časy jsou dávnou pryč. Jsou zaváty nesčetněkrát spadaným podzimním listím.
Díval se dál na oblohu a oči mu utkvěly na málo známém souhvězdí…

"…Žirafa." Odpověděla mu se smíchem. Nedůvěřivě se na ni podíval. "Jakže?" zeptal se pochybovačným tónem. Zakroutila hlavou nad jeho nedůvěrou a po slabikách mu to ještě jednou zopakovala: "Ži-ra-fa. Tomu souhvězdí se říká Žirafa."
"A jaká se k němu prosím tebe váže báje?" zeptal se se vzrůstajícím zájmem.
Při zvuku jejího zvonivého, bezstarostného smíchu ho bodlo u srdce. Toužil se dotknout jejích vlasů, pohladit jí po tváři, obejmout ji... Ze zamyšlení ho vytrhnul její hlas.
"Mrzí mě, že tě musím zklamat, ale Žirafa je poměrně novým souhvězdím, a proto se k ní žádná vyprávěnka neváže. Možná právě proto ji mám tak ráda…" zasnila se a s rozzářenýma očima a napřaženým prstem mu ukazovala další a další souhvězdí…


…probral se ze zasnění a zjistil, že mu teď z očí nevázaně kanou slzy. Zvednul ruku a chtěl si je setřít, ale pak se zarazil a nakonec ji bezmocně spustil podél těla. Byla…

…jeho pravým opakem. Zatímco on byl vysoký, svalnatý, s havraními vlasy a černýma očima, ona byla drobná, útlá, s vlasy medově zlatými a očima téže barvy. On miloval boj a zbraně, ona žila hvězdami. Přesto z ní byla skvělá upírka. Jedna z nejlepších…

Po obloze plul temný mrak a pomalu pohlcoval zářící hvězdy. Fascinovaně ho pozoroval a v duchu si říkal, že jestli to Jejich souhvězdí zůstane svítit, pak tedy… pak tedy co? Bude se držet při životě další rok, aby tu pak opět mohl stanout a se srdcem sevřeným bolestí a lítostí pozorovat hvězdy?

Vítr hnal po nebi cáry mraků, mezi kterými jasně zářilo jediné souhvězdí…

…život po jejím boku mu připadal jako krásný sen. Nikdy předtím ho ani nenapadlo, že by jejich štěstí nemuselo trvat věčně.
Pak ale přišla válka, ve které ztratili mnoho nejlepších upírů…i upírek…


Dodnes si na ten den pamatuje, jako by to bylo včera…

…slunce nevyšlo a obloha byla zatažená mraky rudými jako čerstvě prolitá krev. Na pomezích vyli vlci a v houštinách svítily oči krvežíznivých šelem. Vysoko na obloze kroužili orli.
Za naprostého ticha proti sobě stály dvě armády noci. Bylo bezvětří a na stromech se nepohnul ani list, vzduch byl těžký a bylo v něm cítit pach smrti.


…Nasál chladný, noční vzduch…

…bitva byla krátká, leč úporná. Po celou tu dobu, co sekal do těl svých protivníků, utínal jim paže a nořil svůj meč až po jílec do jejich vnitřností, vyhledával starostlivým pohledem oči té, kterou miloval nade vše.
Když ji viděl naposledy, stála proti vysokému, svalnatému vampýrovi, který třímal v ruce ohromný, těžký meč. Pohledy černých a medových očí se protly a na kratičkou chvíli tak setrvaly. Srdce se mu při tom zachvělo a on zatoužil odhodit meč, rozeběhnout se k ní a pevně ji k sobě přivinout. Namísto toho se na ni usmál. Její odpovědí mu byl láskyplný pohled. Odvrátil se od ní, aby se mohl vypořádat s dalším protivníkem. Když se pak otočil zpět, už tam nebyla…

…bitva skončila a vítězové se seskupili; marně ji mezi nimi hledal. Pobíhal tedy jako smyslů zbavený mezi mrtvými a zraněnými, volal ji jménem, ale všechno nadarmo. V očích mu plál nahý plamen bolesti a utrpení. Ptal se po ní, ale tváře jeho přátel se od něj se smutkem odvracely…

…procházel bojištěm jako přízrak, temný plášť za ním vlál v náhle se probudivším větru, který se ponenáhlu změnil ve vichřici, jež ohýbala, lámala a vyvracela stromy, opírala se mu do zad a slepě ho hnala dál až…


…až stanul na břehu rozvodněné řeky a tam, na kamenu vyčnívajícím z vody, ležel stříbrný medailónek ve tvaru motýla, který ji daroval v den, kdy se stala jeho družkou. Nehnutě tam stál, do obličeje ho šlehaly provazce deště, ale on nic z toho nevnímal. Nakonec se sehnul, chvějící se rukou drobný šperk zvedl a zavěsil si ho kolem krku. Když se chladný kov dotknul jeho kůže, sesul se s bolestí v srdci k zemi, zaklonil hlavu a vyl, plakal a sténal jako divoký noční tvor, kterým ostatně byl…

…Mika se sesul podél skalní stěny, přitáhnul si kolena k hrudi a obličej skryl v dlaních. Mezi prsty mu protékaly chladné slzy bolesti nad ztrátou milované bytosti…

…mnoho let se toulal podél toku řeky a marně hledal její tělo, které mu vodní živel násilně vzal. Když už nic jiného, toužil ji naposledy obejmout, políbit na chladné rty a s úctou pohřbít.
Po letech strávených osamotě v divočině se jedné temné noci vracel se sklopenou hlavou a pocitem poraženého zpět do Hory. Když vcházel dovnitř, ani si nevšimnul, že jeho vlasy ozářil svit jednoho souhvězdí…


…nepřestával doufat, že se jedné noci vrátí. Když procházel opuštěnými chodbami, častokrát se otáčel, protože mu přišlo, že slyší lehký krok jejích nožek. Jindy zase rychle dobíhal na konec tunelů a s bušícím srdcem a nadějí v očích nahlížel za roh, protože se mu zdálo, že slyší její šťastný, zvonivý smích…

Po tváři ho pohladila jemná záře hvězd a on do ticha zašeptal její jméno: "Ellenyo…"

Poznámka na konec: Ellenya = hvězdná. Zdálo se mi to jako přiléhavé jméno. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tarantule Tarantule | Web | 29. ledna 2008 v 14:09 | Reagovat

Silmasrilien :) sice jsme to už četla a pochválila ale prostě musím ještě jednou :)

POvídka je prostě strašně moc a moc úžasná to popisování je úžasný, toho ybch chtěla taky pořádně docílit :) Prostě a jednoduše je to moc moc hezucký a pohladí po duši :) Pohladí a možná že by to dokázalo i rozplakat :) :)))))

Už se těším na další povídky co sem přidáš :)

2 Kiriki Kiriki | Web | 29. ledna 2008 v 16:00 | Reagovat

Teda Sil... mě došel dech.. ;) To byla přímo báječná povídka. Ani nechápu, jak jsem ji mohla přehlédnout. A ještě k tomu když tam byl Mika..^^

Moc tě chválím a obdivuju tě, že jsi napsala něco tak úžasného. ;) Prostě vážně nádhera..

Přímo úchvatné ^^

3 www www | Web | 29. ledna 2008 v 17:50 | Reagovat

Nádhera! Fakt krásná povídka. Sice jsem už to četla na tvojem blogu, ale to vůbec nevadí, protože se to dá číst pořád dokola. Jak už jsem řekla, jedním slovem vážně nádhera.   =)

4 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 31. ledna 2008 v 17:28 | Reagovat

fňuk...dojalo mně to... ne tak to zase ne..ake kdybych mohla rozbrečím se jelikož mi to ael připadá trapné radši toho nechám a jdu tě pořádně pochválit! stříbřitá povídka posetá miliony hvězd..asi tohle bych ti měla říct..ale jedním slovem..okouzlující...

5 Mája Mája | E-mail | Web | 5. února 2008 v 18:17 | Reagovat

Úchvatné...nemám co říct.

Mám červené ospalé oči a odřený nos od neustlého smrkání,omlouvám se, že nenapíšu komentáře všude, možná až mi bude líp,ale tohle je nádherný,jen tak dál :)

6 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 9. února 2008 v 16:49 | Reagovat

májuška: že jo? já jí to říkám pořád! :D a Sil..promiň mi. že se zase opakuji, ale je to kráááásnééééé!!!!!!!!!!!

7 shalanis shalanis | 25. února 2008 v 21:48 | Reagovat

ta povidka je nadherna!!!

chudak Mika je mi ho lito...

8 Elmone Elmone | Web | 5. března 2008 v 19:06 | Reagovat

tahle povídka je fakt krásná..už jsem jí jednou četla..a ted znova xD ..chudak mika

:,-(..

9 gabax gabax | 20. února 2009 v 19:23 | Reagovat

klásní..:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama