In artiuculo mortis

31. ledna 2008 v 9:11 | Tarantule |  tarantule povídky
1) Věk- 10+
2) Žánr- něco jako romantika?
3) Pár- Keetlen + Gavner
4)Gavner DS postava a Keetlen moje :)
no Má to dva možné konce, ale podle mě to končí dobře :D

(v okamžiku smrti)
Byla jasná noc, na obloze nebyl ani mrak. Svítily na něm jen hvězdy a vyjímal se tam velký měsíc, který byl právě v úplňku. Obloha měla barvu od černé až po tmavě modrou či fialovou. Čekající dívce po tváři skanula slza. Už ani nedoufala, že přijde, čekala už druhý den. Většinou byl přesný, ale teď měl zpoždění. Dívka se dívala na obzor a stále čekala, už nedoufala, ale rozhodla se ještě počkat, alespoň do rána. Snad přijde..snad.
Byla noc, na nebi nesvítily žádné hvězdy, všechny totiž byly schované pod černými mraky, z kterých se každou chvíli mohly sypat kapky vody. Dívka se radši schovala pod strom. Opřela se o jeho mohutný kmen a oči s očekáváním upírala na cestu. Čekala až se dočkala. Přišel. Dívka se zachvěla radostí, přišel k ní a pevně ji obejmul. Svoje ústa přitiskl na její a pak jí lehce setřel rukou slzy štěstí, které jí stékaly z jejích smaragdových očí. Usmál se a měkkým hlasem jí zašeptal do ucha, dvě slova, díky nimž v ní vybuchla ještě větší vlna radosti.
"Miluji tě." a pak ještě konejšivě dodal "Nebreč když jsme tu s tebou. Máš se spíš smát." ohrnul jí světlé vlasy, které ji mezi tím spadly do obličeje.
"Gavnere" vyslovila tiše jeho jméno a zatřepala hlavou, aby se zbavila dotěrných slz. Ty ji však vytryskly z očí a rozmazaly ji vidění. Dívka z kapsy vytáhla kapesník a utřela si s ním oči, které hned upřela směrem, kterém vždy chodil.
"Už jsme zase spolu Keetlen. Už jsme spolu." zašeptal jí do ucha a vzal jí hlavu do svých rukou.
"Gavnere proč solu nemůžeme být dýl, jen tu jednu noc?" vzdychla a zadívala se mu smutně do očí.
"Víš že bych moc rád, ale mám povinnosti upířího generála, říkal jsem ti to už tolikrát." odpověděl vážně a pak si ji pevně přitiskl ke svému tělu.
"Gavnere, proč si upíří generál proč? Kdyby ses toho vzdal mohli jsme spolu trávit víc času. Zašeptala do větru a sesunula se podél kmene k chladné zemi. Oči nepřestávala upírat k příchozí cestě.
"Lásko musím jít už je noc a já jsem slíbil knížatům..." nedořekl protože mu do toho skočil smutný hlas.
"Gavnere prosím co se stane když vyjdeš třeba zítra nebo až za pět hodin?" přemlouvala ho jako pokaždé, když musel odejít.
"Pochop mě už, kdybych se zpozdil tak může někdo zemřít." vysvětloval jí klidně a chlácholivě.
"Chápu, jen mi to je líto. Chci s tebou trávit víc času, Gavnere! Trochu víc času." pevně se k němu přitiskla a tvář si opřela o jeho hruď.
"Keetlen už musím. Na shledanou." řekl a když se na něj podívala políbil jí na rozloučenou. Dívala se za ním s očima plnýma naděje, že se vrátí. Nestalo se tak.
Se zoufalstvím v srdci vzpomínala na jeho poslední polibek. Po tváři ji stekla osamocená slza. Už skoro svítalo a kolem ní se tvořil ranní opar, přes který nebylo pořádně vidět. Pomalu se zvedla s očima sklopenýma k zemi. Když se narovnala uviděla před sebou obrys postavy. Zaradovala se, myslela si, že přišel Gavner. Už se těšila až mu prsty projede jeho hnědé vlasy, až se podívá do jeho upřímných očí, ale nestalo se tak. Místo něho se před ní objevila postava s nachovou kůží a s červenými vlasy. Keetlen, chtěla vykřiknout, ale jeho ruka si zacpala pusu než to udělala. Přiblížil se k ní a přitiskl jí ke stromu , aby nemohla utéct, nebo se bránit. Dívala se na vampýra smutnýma a vyděšenýma očima. Ten se uchechtl a pak posměšným tónem pronesl.
"Čekáš marně děvenko. Tvůj Gavner nepřijde, umřel. Užij si zbytek svého života, určitě to bez něj nevydržíš." krutě se zasmál a pak odkráčel. Zanechal tam šokovanou Keetlen, která se zatím sesunula k zemi a rozplakala se. Pak odešla smutně domů, rozhodla se, že se zabije zítra večer na jejich místě..
V ruce svírala dýku a opřela se o kmen, hlavou jí projela vzpomínka na Gavnera. Nechala slzy ať si stékají po tváři a připravovala se k bodnutí do srdce. Zavřela oči a pak máchla rukou, dýka jí projela hrudníkem a z rány začala téct krev. Keetlen se smutně usmála a doufala, že se snad s Gavnerem ještě někdy potká. Jakmile naposledy vydechla z těla se ji vytratila duše, která zpozorovala, jak se k ní blíží Gavner se smutným a zároveň šťastným úsměvem. Pevně ji objal a pak se podíval na její mrtvé tělo, které křehce leželo na zemi.
"Keetlen teď jsme navždy spolu, navždy." zašeptal jí do ucha a potom se odebraly do ráje, kde našli klid a čas jen pro sebe.
2. možný konec :)
V ruce svírala dýku a opřela se o kmen, hlavou jí projela vzpomínka na Gavnera. Nechala slzy ať si stékají po tváři a připravovala se k bodnutí do srdce. Zavřela oči a pak máchla rukou, jenže byla zastavena těsně před jejím hrudníkem. Zmateně otevřela své smaragdové oči, do kterých se hned začaly upírat jiné. Chvíli ji trvalo než si uvědomila, kdo stojí před ní. S úlevou si oddychla a pak omdlela, při čemž spadla do jeho hřejivé náruče.
Pomalu otevřela oči a ucítila chladnou zem, ale něco ji hřálo, hřálo jí tělo Gavnera usmála se a přitiskla se k němu. Ten se usmál a zašeptal jí do ucha.
"Neopustím tě, půjdeš se mnou a budeme spolu, navždy spolu." vtiskl jí pusu do vlasů a pak zavřel oči, udělala to samé a užívala si teplo a pocit bezpečí. Přála si aby to nikdy neskončilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 www www | Web | 31. ledna 2008 v 17:22 | Reagovat

Nádhera! Ten první konec byl smutný, ale krásný...a ten druhý...nádhera. Moc se ti ta povídka povedla.  =)

2 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 31. ledna 2008 v 19:07 | Reagovat

nádhera! ty trýzníš mého ducha! normálně ty snad chceš abych se trápila..mně se víc líbí ten první konec...ale už musím protože mně napadl skvělý námět na povídku se stevem! :-) tk zatím pa..píšeš skvěle mistrovské dílo....i když je gavner doopravdy mrtvý..no tuhle informaci ignoruj.. ^^

3 Kiriki Kiriki | 31. ledna 2008 v 23:31 | Reagovat

Mně se líbily oba dva konce...v obou dvou případech se ti dva sešli :)

Vážně..jak už jsem ti říkala (nebo spíš psala :D) milionkrát, píšeš vážně úžasně :D Každá tvá povídka je mistrovské dílo.. :D

4 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 1. února 2008 v 8:31 | Reagovat

Páni, Taři, to je úžasné. :´) Gavner je nepřekonatený plyšák - takový správný upír na mazlení. :o)

Já osobně preferuji ten druhý konec, protože... protože je prostě veselejší. ♥A nebolí mě u něj tak moc srdíčko jako u první verze. :´(

5 Natálie Natálie | 12. února 2008 v 18:22 | Reagovat

Mne se libi ten druhy konec.Proste fajne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama