Sladké sny

29. února 2008 v 20:43 | Tarantule |  tarantule povídky
1.Věk: 8+
2. Žánr: vzpomínky :D
3. Už to bylo na Silmarilienině blogu :) Je to pár Šípových vzpomínek...

Je to mu už dávno co se to stalo, ale přece je to ukryto ve vzpomínkách, hluboko v jeho mysli, někdy s emu to zdá ve snech jako právě teď....
Amélii potkal a hned se mu zalíbila, po roce uhánění a přemlouvání spolu začali chodit a z toho se zrodila láska, za tři roky spolu měli svatbu. Byla to nádherná svatba, všichni jásali přáli hodně štěstí, dlouhý život spolu a krásné zdravé děti.
Amélie byla krásná žena, měla hluboké modré oči, krásné blond vlasy a úžasnou postavu, a on, Arrow byl též pěkný, měl hnědé až černé oči, a černé vlasy, postavu měl též pěknou. Byl to nádherný pár, na fotce vypadali jako kdyby k sobě pořád patřili.
Rok po svatbě ohlásila Amélie manželovi, že čeká dítě. Arrow z toho měl ohromnou radost a teď ještě zvýšil svojí pozornost ke své ženě.
Za devět měsíců se jim narodila nádherná holčička, měla světlé vlásky, po mámě, a hnědé oči, po tátovi. Oba byli moc šťastní. Amélie se o holčičku starala s velkou péči a po dlouhých úvahách jí dali jméno Alice , řekli si že když oni mají jméno začínající na a tak takové dají i své dceři.
Dny ubíhaly, Alici už byl jeden rok. Dostala pár hraček a dort, s jednou pěkně zdobenou svíčkou.
Měla radost a její rodiče taky.
Každou noc kolem půlnoci se šla Amélie podívat k Alici do pokoje aby jí zkontrolovala, jestli je v pořádku, pak šla zpátky do ložnice a vždy se k Arrowovi přitulila a tak spali, opakovalo se to tak každý den.
Alice oslavila druhé, třetí narozeniny a teď přišly na řadu čtvrté. Moc se na ně těšila, těšila se též na dort, který jí každý rok čekal a teď si ho pořádně vychutná.
Večer po oslavě kdy už spala tak jí zase jako každý večer šla Amélie zkontrolovat. Otevřela dveře ale pohled který se jí naskytl tak jí zmrazil, nemohla se pohnout a ani vykřiknout. Nějaký chlap s červenými vlasy jí vysával dceru, pak se otočil na ní a skočil řízl jí něčím ostrým do krku a ona spadla na zem čímž rozbila krásnou vázu a ještě víc se pořezala. Ten hluk vyrušil Arrowa ze spaní a šel se rychle kouknout co se tam děje. Když vkročil do pokoje viděl už jen jak ten zabiják mizí oknem, ale na jeho podobu nezapomněl, pak se koukl na zem a tam spatřil svojí ženu s dcerou v louži krve.
Alici z krku odkápla poslední kapka krve a její oči vyli vyděšené a bez života, Amélie ještě žila a něco šeptala, sklonil se k ní a uslyšel " Moc..tě mi..miluji...Arrowe..a...n....sbohem" byla její poslední slova a z Arrowových očí odkáply slzy, slzy smutku a bolesti. Rozhodl se že se pomstí, ale nevěděl kde toho zabijáka hledat. Pak svým milovaným zavřel oči a při tom zašeptal..."Sladké sny.." nevěděl proč, jen si vzpomněl že jim to vždy říkal když šli spát, a teď usnuli na vždy.
Nahlásil to na policii ale ty toho parchanta nenašli, tak se uzavřel do sebe, nechodil do práce a pil a pil. Ale jednou se dostal to tmavé části města a tam narazil na podivného člověka, nevěděl proč ale svěřil mu svoje trápení, a aniž by věděl co dělal, ten muž ho zasvětil ano zasvětil ho a tak s stal poloupírem. Už věděl že jeho ženu a dítě zabil vampír, chtěl ho najít a pomstít se mu, ale v životě upíra na to bude mít spousty času. Učil se jak být správný upír, po zasvěcení z poloupíra do řad upírů, si oholil hlavu a nechal si na ní vytetovat šíp. Pak složil zkoušky a dopracoval se na generála. Po tom co ukázal co umí se přemístil do té nejvyšší možné funkce a to na upířího knížete.
Šíp se s trhnutím probudil, tohle byli jeho bolestné vzpomínky, nechtěl aby se mu zdáli i když měl svou manželku a dítě rád. V rakvi si schovává pár fotek které si vzal, a dívá se na ně, jak byl kdysi šťastný.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 www www | Web | 29. února 2008 v 21:07 | Reagovat

Krásné a takové...smutné. Vážně moc hezky píšeš.  =)

2 Kiriki Kiriki | 1. března 2008 v 9:06 | Reagovat

Mooc hezké :) Šípa je mi trošičku líto ;( Takhle přijít o rodinu.

Ale jinak to bylo vážně SUPER!! :D

3 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 1. března 2008 v 20:04 | Reagovat

Krása..procítělné..potom jsem chvíli byla v dost nostalgické náladě.... úplně živě si předstvavuju Amélii i Alici i Šípův vyděšený pohled na prchajícího vampýra... jediné co nechápu je proč to ten vampýr udělala..proč zrovna ony... krásné..opravdu..kráááásnéééé * velmi*

4 Tarantule Tarantule | Web | 1. března 2008 v 20:16 | Reagovat

Holky moc děkuju za tak krásný komentáře :)

5 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 2. března 2008 v 17:36 | Reagovat

Tarantule: rozhodně nemáš zač ^^ :)*povzbuzující úsměv: piš další piš další! :D*

6 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 22. května 2008 v 20:02 | Reagovat

Uch, mám slzy na krajíčku. :oops: Vím, už jsem tuhle povídku četla, ale snad že jsem zapomněla, jak moc je působivá, či snad... uh, kdo ví.

Zbožnuji povídky o Šípovi už jen z toho důvodu, že jich je pomálu. A  tuhle zbožňuji tím víc, že jsme měli možnost nahlédnou Šipovi skutečně hhluboko do srdce, snad až na dno, mohli bychom říci.

Pokud to ještě nevyplynulo z předchozích vět, tahle povídka v sobě ukrývá jisté kouzlo, které dokáže vždycky zahrát na tu správnou strunu v našich srdcích. :o) :oops:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama