Jak chutná bolest

17. března 2008 v 19:32 | Kiriki |  kiriki povídky
Doporučení věk: 10+
Postavy: Darren, Larten
Žánr: Žeby doják?? xD
Upozornění: Mno, tak tady dávám něco z mé nynější tvorby. Když jsem si četla, to, co jsem měla zveřejněné na mém minulém blogu, ještě teď se červenám, kolik jsem tam našla pravopisných, ale i slohových chyb xD Neříkám, že to v této povídce nebude, ale snažila jsem se to alespoň omezit. xD

Oheň již dohoříval. Darren se přikrčil v mihotavém proužku světla a zamžoural do zlověstné temnoty lesa. Měl střežit tábořiště, než se pan Hroozley vrátí z lovu po čerstvé zvířecí krvi.
Nechápal, proč se ještě není zpět, vyrazil už za soumraku. Znovu se podíval jeho směrem. Pořád nic.
Co si počne? Nervózně si pohrával s prsty. Měl sto chutí se ho vydat hledat, ale dobře si pamatoval jeho rázně pronesená slova: Počkej tady a hlídej tábořiště, Darrene. Za chvíli se vrátím.Za žádnou cenu to tady neopouštěj.
No jo, to se mu řekne, za chvíli se vrátím… ale tohle už není jen chvíle, teď to bude tak nanejvýš tři hodiny a možná i víc.
Oheň dohasl.
Potomci hvozdu si mezi sebou začali povídat: stromy šuměly, vlci vyli, cvrčci ladili své miniaturní housličky a na obloze se třpytila jedna hvězda za druhou.
Ale Darren to nevnímal, celá jeho mysl byla zahalena temným povlakem netrpělivosti.
Už to tak dál nešlo, rozhodl se ho jít hledat. Odhodlaně se postavil, ale okamžitě se skrčil, chytajíc se za kručící břicho. Už tři dny přežíval pouze na vodě. Až teprve dnes se s panem Hroozleym rozhodli, že si uloví něco k snědku. Znovu se narovnal. Noční ledový vánek si pohrával s jeho tmavými vlasy.
Ráznými kroky se vydal směrem k lesu.
Zaraženě se zastavil, když ve vzduchu ucítil pach krve. Díky jeho upířím smyslům pro něj byla hračka rozpoznat ho, ale teď byl zesláblý hladem a strachem o jeho společníka.
Trošičku neohrabaně se rozběhl, pach krve neznámé oběti ho poháněl. Klopýtal o různé kameny, kořínky spících keřů a kusy zatvrdlé hlíny.
Tímto způsobem se dostal až k hranicím mezi plání, na níž se utábořili a hrůzu nahánějícím lesem.
Tiše jako myška se do něj vkradl. Z příšeří mezi stromy se vynořila tma, ještě černější, než kdy dřív. Postupoval dál a dál. Nejdřív pouze tápal v temnotě, ale potom si na ni zvykl. Ostražitě se rozhlížel kolem sebe a v duchu se modlil, aby se panu Hroozleymu nic nestalo. Až to uviděl. Naskytl se mu pohled na ubohého, bezmocného, těžce oddychujícího Lartena. Ležel na zemi a silně krvácel. Strachem se mu rozklepaly zorničky. To ne! Okamžitě se za ním rozběhl.
"Pane Hroozley!!" roztřepal se mu hlas.
"Da-Darrene" jeho úsměv se zkřivil bolestí. Rudý plášť i košili měl roztrhanou na cáry.
Přes vrcholky stromů se mu dostalo trochu měsíční záře, teprve teď spatřil, že měl rozsápaný bok. Jeho rána byla tak hluboká, že ve třpytu měsíce uviděl jeho lesknoucí se střeva.
"Darrene, jak to se mnou vypadá.. umřu?"
"Ne! Nesmíte umřít, pane Hroozley!!" polykal slzy a jeho hlas začínal nabývat na intenzitě. Potom se zase zklidnil. "Nesmíte" zašeptal.
Larten zasténal, křečovitě zavřel oči a jen stěží je zase otevíral. Pomalu přestával Darrena poznávat.
"PANE HROOZLEY!!!" topil se v návalu slz.
"Darrene, já-" vykašlal krev. Darren ho chytil za ruku.
"PROSÍM, NEUMÍREJTE!!!"
"Já… vždycky jsem tě bral jako vlastního ..-" opět se sípavě nadechl. " bral jsem tě, jako… vlastního syna…" dokončil větu.
"Ne!" zakroutil Darren nevěřícně hlavou. "Vy nesmíte umřít." vypadlo z něj tiše.
"Mám tě rád, Darrene" s těmito slovy mu vyhaslo v očích a jeho duše se odebrala k věčnému klidu.
"NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!!!!!!"
---
"Co jančíš? To už se má vstávat?!?" Do očí se mu nemilosrdně vryl sluneční svit.
Darren si utřel slzy. "Ne, omlouvám se, něco se mi zdálo" usmál se na něj a bez jakéhokoliv varování ho objal."
"Stalo se něco, Darrene?" udivil se jeho učitel.
"Ne, jen klidně spěte." Radostně se usmál.
Pan Hroozley se na něj nechápavě podíval, mávnul rukou a zase si ulehl k spánku.
Darren ho následoval, ale tentokrát se mu už zdálo něco jiného.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tarantule Tarantule | Web | 17. března 2008 v 19:50 | Reagovat

uifff a já si myslela že to skončí tak špatně :) mno nic :) moc se ti to povedlo prostě nádhera...:)

2 Kiriki Kiriki | 17. března 2008 v 20:48 | Reagovat

díky :)

3 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 19. března 2008 v 13:25 | Reagovat

krásná povídka! vážně skvělý konec..já nevím ale kdybych byla na darrenově místě určitě bych hroozleyho objala taky! ^^ vážně krásné... ale musím ti říct že to byla úleva když jsem zjistila. že to byl pouze sen...

4 www www | Web | 28. března 2008 v 16:44 | Reagovat

UUUUUUFFFF!!!  Jen sen! Tys mě teda vyděsila!   XD

5 Lucy Lucy | Web | 3. května 2008 v 11:27 | Reagovat

Moc pěkná povídka!A hlavně,že to byl dobrý konec...Uf

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama