Podzimní podvečer 1/2

9. května 2008 v 12:49 | Kiriki |  kiriki povídky
Doporučení věk: 6+
Postavy: Darren, Evra
Žánr: ani nevím xD

V panoptiku jsme měli den volna, pan Hroozley ještě spal a venku bylo docela větrno. Evra zrovna koupal svou krajtu a já ho při tom nechtěl rušit. Svou práci už jsem odvedl a tak jsem se nudil. Sednul jsem si před stan a obličejem jsem se opřel o mé špinavé ruce.
Snažil jsem se na něco přijít, ale stále se mi to nedařilo. Nepřítomně jsem si pohrával s prsty. Zadíval jsem se na krásnou podvečerní oblohu a najednou mi v hlavě probleskl nápad. Abych ho mohl uskutečnit, rozběhl jsem se za panem Topolem.
Celý udýchaný jsem dorazil na místo.
Zaklepal jsem na dveře, ale nikdo neotevřel. Zaklepal jsem tedy znovu. Zase nic. Naštvaně jsem do nich kopl a už jsem se chystal odejít, když se dveře otevřely.
"Potřeboval jsi něco, Darrene?" pozvedl obočí pan Topol.
"Ano, neměl byste nějaký neroztrhaný igelitový pytel?" usmál jsem se.
"A k čemu ti bude?" potutelně se zazubil.
"No, to teprve uvidíte." Uličnicky jsem se na něho usmál a jednu ruku jsem si zastrčil do kapsy.
"Počkej tady, možná, že něco najdu." Zavřel dveře a mně nezbylo nic jiného než čekat.
Tak za pět minut se objevil a v ruce držel obrovský kus igelitu.
"Bude ti to stačit?"
"Rozhodně."
Poděkoval jsem a chvátal jsem i s igelitem do stanu k Evrovi. Jenže jsem si nedával pozor na cestu a zakopnul jsem o kámen. Tvrdě jsem dopadl na obličej. Ještě jsem měl trochu podřená kolena, ale hlavně, že byl igelit v pořádku.
Dorazil jsem na místo, Evra se hned vyptával, co se mi stalo, jelikož mi z kolena prýštila krev. Hned jsem si ji umyl.
Když jsem Evrovi pověděl, co mám v plánu, nevypadal moc nadšeně, spíš překvapeně.
"Takže ty jsi ještě nikdy nestavěl draka?" udivil jsem se.
"Ne. Co je to?" optal se nevinně.
"No… vypadá to jako… jako... nevím, jak bych ti to vysvětlil, ale bude to lítat."
"Lítat? Ty si myslíš, že bude kus igelitu lítat?"
"Sleduj a uvidíš." Máchnul jsem rukou, začínajíc stavět kostru onoho draka z předem připravených špejlí.
"A jseš si jistý, že to bude fungovat?"
"Věř mi, už jsem to dělal milionkrát." Odvětil jsem sebevědomě.
"No, dobře." Usmál se trochu nervózně.
Dostavěl jsem draka, nechal jsem Evru namalovat obličej a vyrazili jsme na nedalekou opuštěnou louku, na níž jsme většinou sbírali zajíce a hraboše pro nárůdek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Tarantule Tarantule | Web | 10. května 2008 v 18:39 | Reagovat

:) pokolikátý sjem si to už přečetla?? po třetí?, :D:D alepořád je to moc pěkný .)

2 Kiriki Kiriki | Web | 10. května 2008 v 23:58 | Reagovat

Tara: však tě to nikdo číst nenutí :D

3 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 11. května 2008 v 11:07 | Reagovat

jo tahle povídka je nádherná.. a jsem ráda že tady někdo něco dal protože já zatím jsem toho nebyla schopná. ale už mám novou povídku a dám ji tam tedad vlastně se.. takže se na to můžete mrknout :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama