Věk: 10+? Není to fuk? XD
Žánr: Slesh a možná i trošku smutné
Postavy: Kurda, Gavner a mihne se tam i Darren =)
Upozornění: Je to spoiler na konec 5. dílu a ty větičky uprostřed psané kurzívou by se měly rýmovat. =)
Jeden krok. Druhý…sám král nočního nebe procházel temným nebem, zkoumajíc krajinu pod sebou. Odlesky záře se mu tříštili v očích. Sledoval hvězdy, tančící kolem něj pomáhajíc mu tak osvítit scenérii, na níž se koukal ze svého povýšeného místa. Byl to krásný pohled. Jistě…tenhle pohled vždy působil až transcendentálním dojmem. Avšak dnes přece jenom nebyla normální noc…ne… dnes byla noc, vždy tak krásná noc, plná krve, smutku a zklamání…plížila se stíny a zahalila celý svět. Noc rudá jako krev…právě přišla…
Tak krvelačně krásná temnota…
*
"Kurdo." K oslovenému přicházel hluboký hlas jakoby z dálky. A pořád se blížil…
"Kurdo!"
A to už se i jmenovaný otočil, aby se podíval na toho, který ho vyrušil ze zamyšlení. "Ano, Gavnere?"
"Spíš snad? To je jedno…totiž…nešel by si ještě na chvilku ven?" Zjizvený muž zrudnul a s napětím, zračícím se v jeho krásných, kakaových očích, pohlédl na budoucího knížete. Byl tak nádherný. Se svými vlasy barvy platiny a očima, jako to nejprůzračnější moře, byl pro Gavnera ta nejkrásnější osoba, kterou ve svém dlouhém životě viděl. A to nemyslel jen jeho tělesnou schránku.
"Teď? Darrenova zkouška začne už brzy a…" začal Kurda, ale tuto větu však nikdy nedokončil, jelikož se Gavnerovy ústa, přitiskly k těm jeho. Chutnal sladce.
"Ještě máme čas…tak pojď!" Gavner chytil omámeného blonďáka za ruku směrem k východu, očividně rád, že se mu tenhle přemlouvací manévr opět vydařil.
Vyběhli chodbou ven. Gavner o několik kroků před Kurdou. Oběma se na tváři zračila radost a štěstí.
A tu najednou…Gavner se zarazil. Ve tváři měl překvapení a…strach? Oči lesknoucí se rudě. "Děje se ně…"
A to už se prudce zastavil i Kurda. Co to sakra… "Měsíc…je rudý…" zašeptal tiše spíš pro sebe, než pro svého milence.
…a krev bude prolita…
Gavner jeho šepot však zaslechl i když ta slova zůstala v jeho mysli jen krátce. Nepřítomně přikývl a dál se díval na tu nádheru, prosycenou žhnoucími rubíny. Pomalým…velmi pomalým pohybem pohnul hlavou směrem k blonďatému upírovi a jeho kolena mu málem vypověděla službu, když uviděl tu neskutečnou krásu v tomhle nepřirozeném světle. Svit rudého úplňku ještě podtrhovala Kurdovu krásu. V srdci zjizveného upíra se rozhořel malý plamínek, jenž v rozporu se svou velikostí, ohlašoval příchod mnohem většího, nekontrolovatelného požáru.
Už nečekal na další prázdná slova. Přitáhl si svého milence blíž k sobě a prudce ho políbil. Chladné rty se setkaly s těmi horoucími a nekonečný požár v nitru každého z nich se ještě rozšířil. Nekontrolovatelný a neuhasitelný…takový byl plamen lásky. Oheň vášně, neovladatelně pohlcující těla tisknoucí se k sobě v milostném objetí.
…když plamen vzplane naposled…
*
Utíkali. Běželi pryč v zoufalé snaze uprchnout smrtelnému osudu, jenž byl každým krokem blíž a blíž. Doháněl je a natahoval své dlouhé, krví zbrocené prsty směrem ke dvěma zoufalým lidem, zanechávajíc za sebou červenou cestičku bolesti.
"Darrene?...Kurdo? Co tady děláte?" uslyšeli známý hlas a otočili se. Stál tam. Hrdý a odvážný. Gavner Zurč…
"G…Gavnere?"
*
Zrychlený dech a stojíc bok po boku, zbraně připravené. Rozpoutal se nelítostný boj, který nikdy nemohl být fér. Krev stříkala, končetiny padaly. Brutální a bolestivé.
…již brzy skončí jejich svět.
A nůž se zabodl. Krutě proděravil zjizvenou kůži a našel si cestičku i do masa. Do těla hnědovlasého upíra. Milované osoby, jejíž osud právě dostihl svůj cíl.
Gavnere Zurči!
Gavner nerozuměl, co se děje. Opřel se o zeď a zíral na nůž ve svém břichu. Pustil svoje nože a snažil se vytáhnout tenhle, ale opustila ho síla a on se svezl na podlahu. Vampýři už odešli a Gavner pomalu se mlžícím zrakem sledoval, jak Kurda, jeho milenec a nejkrásnější osoba, jakou kdy spatřil, rozmlouvá s nachovou osobou. Nepřítelem. Kurdo? Proč se s ním bavíš, když je to nepřítel? Stále si neuvědomoval opravdový důvod, proč teď sedí opřený o zeď a z těla vytéká ta drahocenná tekutina. Nevěděl, proč umírá. Chtěl blonďatého upíra oslovit, ale nešlo to. Jen ho mlčky pozoroval…a čekal…
"Gavnere!" hlas přicházející z dálky. A přitom byl jeho vlastník tak blízko…Darren. A plakal. Srdceryvně a osaměle.
Kurdo Smolte! Zabil si mě… A…zavřel oči. Už navždy…
*
"GAVNERE!!!" Co to jen udělal? "Ne…" potichu vzlykl a kroutil hlavou, jako by tím mohl něco změnit. Ale bylo pozdě…moc pozdě…
Vrahu!
…Ne…
Zrádče!
…Ne…
Ano…
Kurda praštil pěstí do stěny. Podruhé. A znovu. Bezmocně se díval, jak jeho krví zalitá ruka potřísnila díru ve zdi, jež právě způsobil. Upírovy boty rychle nabíraly rudého odstínu, který nebyl způsoben jen Kurdovou krví.
"Miluji tě…Gavnere Zurči…"
Ze tmy si vzešel a do tmy se navrátíš…
www | 
A teď když je to zveřejněný tak jen komentář :)
Je to jádherně napsaný!! opravdu se ti to moc povedlo :) prostě páreček Gavner a Kurda je nádhernej =o) (lepší gavner a jááxD)
povídka celkově je taková smutná a nádherná!! =o)